CAR-15, XM177, GAU-5

V roce 1964 rozšířil Colt rodinu zbraní postavených na základu pušky M16 a nabídl ji vojenským představitelům. Skupina zbraní se souhrnně nazývala CAR-15 Infantry Weapons System, přičemž CAR-15 byla zkratka pro Colt Automatic Rifle a také patrně odkazovala na původní značení AR-15. Rodina zbraní zahrnovala tyto zbraně:

- útočnou pušku
- útočnou pušku s přídavným granátometem 40 mm
- karabinu s hlavní o délce 15 palců (Model 605)
- pušku s dvojnožkou a zesílenou ("těžkou") hlavní - M1 (Model 606) se zásobníkem
- pušku s dvojnožkou a zesílenou ("těžkou") hlavní - M2 s nábojovým pásem
- samopal s hlavní o délce 10 palců (Model 607)
- pušku pro přežití (survival rifle) určenou například pro posádky letadel (Model 608)

Až o dva roky později, počátkem roku 1966, projevili vojenští představitelé zájem o zkrácenou verzi s hlavní o délce 10 palců. Tato zbraň byla původně označována jako CAR-15 SMG a tak se označení CAR-15 vžilo pro všechny "shorty 16".

V případě XM177 je označení samopal (submachine gun) pouze smluvené označení. Typický samopal střílí pistolovým nábojem a obvykle je jednoduché konstrukce s neuzamčeným závěrem. Hodně zjednodušeně by se dalo říct, že je to trubka, kde je na jednom konci hlaveň, na druhém pružina a mezi nimi létá masivní závěr.
XM177 se kromě kratší hlavně a vysouvací pažby neliší od útočné pušky, střílí i stejným nábojem. Je to tedy spíš karabina, než samopal.

Modely použité ve vietnamské válce:

Model 607 je prvotní návrh samopalu z roku 1964. Protože se jednalo o prototypy a malosériovou výrobu, je k vidění v různých podobách. Některé z prototypů měly holé tělo ("slabside") z původního modelu 601. Většina ale patrně měla spodní díl těla zbraně označované jako "partial fence", který byl použit u modelů 602/603. Existovaly zbraně s doražečem závěru i bez něj. Na některých kusech byla zkrácená pistolová rukojeť, použitá u modelu 608, na některých pak standardní pistolová rukojeť z M16. I tlumiče záblesku byly různé, na jednom z prvních prototypů byl k vidění "duckbill" z modelu 601, některé kusy měly standardní tříhrotý z XM16E1, některé zbraně potom první verzi prodlouženého, 3,5 palce dlouhého tlumiče záblesku. A jak je vidět na obrázku z Vietnamu, tak i s běžným 4,5 palce dlouhým tlumičem z XM177, i když zde se patrně jednalo o úpravu přímo u SEALs. Model 607 měl vysouvací pažbu která se tvarem podobala běžné pevné pažbě z M16. Zkrácené předpažbí mělo trojhraný průřez a údajně se jednalo prostě o uříznuté předpažbí z M16.

Ve Vietnamu Model 607 používali SEALs, ale jak je vidět na druhé fotce, cestu si našel i k armádě, kde zbraň měli používat psovodi a také Special Forces.

SEAL Team 2, pravděpodobně říjen 1968.
Na všech snímcích pocházející s jedné akce je kombinace zbraní CAR-15 Model 607 a H&R T223. Model 607 má tlumič plamene běžný na XM177.
Muž s CAR-15 je Terry Sullivan. H&K T223 drží "Big Al" Ashton.

Model 607 s tříhrotým tlumičem ohně u armádní 9.pěší divize.

Počátkem 1966 projevila americká armáda zájem o zkrácenou verzi M16 s hlavní o délce 10 palců (254 mm). Důvodem údajně mělo být švédské embargo na prodej zbraní Spojeným státům. Švédsko tak ukázalo svůj postoj k vietnamské válce a Spojené státy přišly o možnost nákupu dalších samopalů Carl Gustav M/45.

Colt přišel s upravenou verzí označovanou jako model 609. Od modelu 607 se lišil jinou, jednodušší pažbou, předpažbím s kruhovým průřezem a novým typem tlumiče ohně o délce 4,5 palce. Tlumič nebyl pouze delší "trubkou", ale v těle tlumiče byly dutiny, které pomáhaly redukovat hluk i zášleh ohně na úroveň standardní pušky M16.
Původní objednávka na 2 050 kusů byla koncem února 1966 navýšena o dalších 765 kusů. Po nezbytných testech začaly od září 1966 dodávky do Vietnamu. Ukončení dodávek bylo splněno na jaře 1967.

V době vyjednáváni kontraktu byla zbraň označována jako Colt Commando nebo CAR-15 SMG. V srpnu 1966 byl vydán i manuál k "SUBMACHINE GUN, 5,56-MM, CAR-15". Označení "samopal" (submachine gun) a CAR-15 bylo tedy oficiálně zavedeno.
O půl roku později, v lednu 1967 dostala verze označení XM177E1 (a XM177 pro verzi USAF), ale označení CAR-15 žilo dál a užívalo se po celou vietnamskou válku jak v armádě, tak u letectva.

XM177E1
Náboj.....................................	5,56 x 54 mm
Délka.....................................	711 mm
Délka s opěrkou.......................	787 mm
Délka hlavně...........................	254 mm
Hmotnost..............................	2,9 Kg
Zásobník.................................	20, 30 nábojů
Způsob střelby........................	J/D
Kadence.................................	700 - 800 ran/min

U pěchoty byla zprvu XM177E1 výsadou důstojníků a některých vyšších poddůstojníků. Zde u roty C, 1.praporu 12.pluku, 4.pěší divize.
1967

Model 610 byla obdoba XM177E1, ale určená pro USAF. Jelikož letectvo nakupovalo zbraně z rodiny M16 bez doražeče závěru, nemá ho ani tato verze.
Zbraň měla původní označení XM177, letectvo jí později přeznačilo jako GAU-5/A. Není ale úplně jasné, kdy k přeznačení došlo. V označování různých zkrácených modelů u USAF vládne dost nejasností, ale týká se to až období po vietnamské válce. I tak je ale jistější držet se modelového označení 610 (a 630 pro druhou verzi). Jak už bylo napsáno několikrát, i příslušníci USAF stejně označovaly krátké verze jako CAR-15.

Phu Cat, pilot pózuje s XM177. Piloti pozorovacích O-1 někdy nosili do kabiny pušky M16, mohlo by se jednat o jeho osobní zbraň. Zrovna tak si jí ale mohl půjčit od některého z psovodů a zapózovat si s ní před letadlem.

XM177 (GAU-5/A)
David Baumgartel a jeho pes Blitz Bon #00X2.
37^th Security Police Squadron
Phu Cat, 1968

Na jaře 1967 Colt přepracoval XM177E1 prodloužením hlavně na 11,5 palce jako kompromis mezi zachováním všestrannosti a dalším snížením zvuku a ohně při výstřelu. Tato verze dostala označení XM177E2. Další výhodou prodloužené hlavně byla možnost připojení granátometu XM148 (a později M203) pod zbraň. Zbraň měla některé úpravy použité u pušky M16A1 jako pochromovanou nábojovou komoru a byla tak méně náchylná na usazovaní karbonu v komoře. Také spodní část pouzdra závěru byla nového typu s žebry kolem tlačítka pro uvolnění zásobníku. Během výroby byl změněn i prstenec, který držel předpažbí. Nový typ měl šikmé stěny.

Na podzim 1967 začal Colt dodávat tento model do Vietnamu, prvních 510 kusů bylo určeno pro MACV-SOG. XM177E2 vydržela ve výrobě jen do roku 1970.

Při testech v letech 1967-68 vykazovaly XM177E1 i XM177E2 hodně závad za nízkých teplot. Důvodem bylo nadměrné zanášení zbraní karbonem při těchto teplotách. Zbraním bylo uděleno doporučení používat je v mírném podnebním pásu. Vietnam ale leží v tropickém. Doporučení se dá vysvětlit spíš naopak, nepoužívat je polárním pásu. Zbraně byly označeny jako nekompatibilní s municí zavedenou v ozbrojených silách. Prvním problémem byl stále vysoký hluk při výstřelu. Druhým problémem byl buffer (tlumič zpětného rázu). Ten je umístěn na vratné pružině a při výstřelu zajíždí do pažby. Ale vzhledem k tomu, že CAR-15 měly vysouvací (zkrácenou) pažbu, musel být použit kratší buffer i pružina.

Hned dvě XM177E2 s optikou u MACV-SOG.

Doorgunner Brian Harrisson se zajímavou
CAR-15. Základ je asi XM177E2, ale s desetipalcovou hlavní z XM177E1 a tlumičem plamene "birdcage" z pušky M16A1. Tuto zkrácenou zbraň původně nosil do kabiny pilot Cobry.
F Troop, 4^th Cavalry (Air), 1972.

Obdoba XM177E2 pro USAF, tedy s hlavní prodlouženou na 11,5 palce. Stejně jako všechny USAF "šestnáctkové" verze neměla doražeč závěru (forward assist). V označení ASETDS (Aeronautical and Support Equipment Type Designation System) jako GAU-5/A/A.

Model 630
Sgt. Phill Carroll a jeho pes Charlie #2M45.
355^th Security Police Squadron
Takhli RTAB, 1970

Paluba HH-3E
Nad každým členem posádky visí jedna CAR-15 Model 630.
Pravděpodobně 40^th AARS (Aerospace Rescue and Recovery Squadron)
Nakhon Phanom, 1970