Letecká válka nad Severním Vietnamem

Americké letouny se v jihovýchodní Asii objevily na přelomu padesátých a šedesátých let. Tehdy létaly pro CIA při podpoře laoského kmene Hmong (Meo), který bojoval proti laoským komunistům z fronty Pathet Lao.

Od roku 1960 létala nad Vietnam průzkumná letadla RF-101 VooDoo, startující z thajských a japonských letišť. První americká letecká jednotka v jižním Vietnamu byla 4400.CCTS známá pod názvem "Jungle Jim". Její první příslušníci přistáli ve Vietnamu koncem roku 1961. Jednotka používala letouny C-47, T-28 a A-26 s jihovietnamským označením, tyto typy létaly již za druhé světové války. V projektu "Farmgate" měl být hlavní úkol jednotky výcvik jihovietnamských posádek, často však její piloti vzlétali k útokům na Vietkong.

V lednu 1962 přistály v rámci operace MULE TRAIN v Jižním Vietnamu vrtulníky CH-21 a transportní stroje C-123 Provider. Providery se ihned zapojily do nechvalně známých postřiků džungle defoliantem Agent Orange (operace RANCH HAND). Přicházela i další letadla, hlavně transportní a pozorovací. Jejich piloti, stejně jako ostatní Američané, mohli použít zbraní pouze v případě ohrožení.

1964 - 1968

Po "Incidentu v Tonkinské zálivu" přijal Kongres rezoluci opravňující prezidenta k nasazení bojových jednotek. Do února 1965 prováděli Američané především odvetné údery. Útoky Vietkongu byly stále častější a v březnu přerostly odvetné údery v leteckou ofenzívu ROLLING THUNDER. V její první fázi útočili piloti především na komunikační a železniční síť na území VDR, ale i na průmyslové závody, letiště a vojenské objekty. Snahou bylo zastavit zásobování Vietkongu ze Severu. Letectvo také začalo s průzkumem a útoky na jednu z hlavních zásobovacích tras komunistů, na "Ho Či Minovu stezku". Tato operace nesla název BARREL ROLL. V dubnu 1965 pak začala operace STEEL TIGER - útoky na jižní část stezky ležící v Laosu.

Piloti létající nad Severní Vietnam měli řadu omezení. Letci nesli tato omezení velmi trpce a není divu, že si připadali jako když bojují s jednou rukou za zády. Nesměli útočit na města, takže ve městech stály zásobovací kolony, které čekaly až padne tma a intenzita náletů klesne. Potom se v klidu přesunuly do dalšího města. Další omezení se týkalo letišť. Na letadla nebylo možno zaútočit dokud se jejich kola neodlepila od ranveje. Pro pilota asi nebylo moc povzbuzující bezmocně přelétat nad letouny, které jsou připraveny zaútočit na něj nebo na jeho kolegy. Co už nešlo letcům vůbec do hlavy byl zákaz bombardovat právě budované stanoviště SAMů. Útočit na tyto základny bylo možné až když byly dokončené, tzn. když z nich byli útočící piloti ostřelováni raketami SA-2. Hlavním důvodem tohoto zákazu bylo to, aby nepřišli o život ruští odborníci, kteří se pravděpodobně podíleli na výstavbě těchto základen. K dalšímu budování severovietnamské protiletadlové obrany přispívaly také přestávky k jednání o míru. Tato přerušení ale komunisté využívali spíše k oddychu a vylepšování obrany.

18.června 1965 se nad Jižním Vietnamem poprvé objevily strategické bombardéry B-52. Při operaci ARC LIGHT operovaly proti oblastem obsazeným Vietkongem.

V polovině roku 1966 začala také druhá fáze operace ROLLING THUNDER, tentokrát zaměřená proti palivovým zařízením a skladům pohonných hmot, ale pokračovaly také nálety proti komunikační a železniční síti. V dubnu 1966 se také nad VDR objevily bombardéry B-52, bombardovaly průsmyk Mu Gia, ležící mezi Vietnamem a Laosem, kterým vedla Ho Či Minova stezka.

Po ztrátě několika amerických letadel byla 2.ledna 1967 provedena operace BOLO, namířená proti letectvu VDR. Akce vypadala jako běžný bombardovací nálet, ale místo těžkých F-105 letěly Phantomy F-4. Ty měly stejné volací znaky, letěly ve stejných formacích, ve stejný čas, stejnou rychlostí jako ef-stopětky. Severovietnamští piloti skočili na špek a v následující letecké bitvě jich šlo nejméně sedm k zemi. Američané neměli žádnou ztrátu. Duchovním otcem operace BOLO byl plukovník Robin Olds, velitel 8.TFW.

Na jaře 1967 vstoupila operace ROLLING THUNDER do třetí fáze. Seznam cílů byl rozšířen o průmyslové objekty jako např. hutě, elektrárny nebo cementárny. Byly také povoleny útoky na letiště a 23. dubna provedlo USAF první nálet. Do poloviny května bylo na zemi zničeno 28 letadel, stejný počet byl od roku 1965 zničen při vzdušných soubojích. Poměr sestřelů za rok 1967 pak byl 75 : 27 ve prospěch Američanů.

Koncem ledna 1968 přišel ve Vietnamské válce zlom - komunistická ofenzíva TET. Americké letouny denně vzlétaly (stejně tak jako po celou válku) na podporu bojujících jednotek. Předehrou i dohrou ofenzívy TET bylo obklíčení základny USMC v Khe Sanh. Obklíčení trvalo od 21. ledna do začátku dubna. Po celou dobu byla základna zásobována letecky. Například letouny C-130 provedly 496 padákových shozů a 273 přistání, C-123 pak 105 shozů a 179 přistání. Komunistické jednotky byly také nepřetržitě bombardovány a za 70 dní provedly bombardéry B-52 2400 vzletů a taktické letouny pak 24 000 útoků.

1.listopadu 1968 bylo ukončeno bombardování celého území VDR a tím také skončila operace ROLLING THUNDER.O několik dní později, 5. listopadu byl prezidentem zvolen Richard Nixon, který se zavázal stáhnout americké jednotky z Vietnamu.

1969 - 1971

V roce 1969 létaly nad severní Vietnam pouze průzkumné letouny, nejdříve samotné, později se stíhacím doprovodem a letouny Wild Weasel.

V březnu 1970 byla spuštěna operace MENU a cílem bomb se staly základny VC a NVA v Kambodži. Za třináct měsíců bylo shozeno 100 000 tun bomb, raket a napalmu. Počátkem roku 1971 americká letadla podporovala útok jihovietnamských vojáků na základny NVA umístěné v Laosu.

S odchodem amerických jednotek narůstala aktivita komunistů. V září 1971 proto udeřily americké letouny opět na VDR, když zaútočily na skladiště pohonných hmot v Dong Hoi. Koncem prosince byla v pětidenní operaci PROUD DEEP ALPHA napadena letiště a stanoviště protiletadlových raket v oblasti kolem 17. rovnoběžky.

1972-1973

30. března 1972 překročily severovietnamské tanky demilitarizovanou zónu a zahájily tak ofenzívu zvanou "Easter Invasion - Velikonoční ofenzívu". Komunisté spoléhali na to, že se Američané nebudou ve válce více angažovat. Nixon byl ale rozhodnut přivést Hanoj k mírovým rozhovorům třeba silou a ukončit tak válku (nejlépe ještě před prezidentskými volbami). Počátkem dubna mělo letectvo k dispozici 258 bojových letadel. Američané přesunuli během dubna na letiště v Thajsku přes 100 bojových letadel a na Guam 58 bombardérů B-52. Počet letadlových lodí se zvýšil ze dvou na šest.

Ráno 9.května začala operace LINEBACKER. V úvodní akci zvané POCKET MONEY zaminovaly letouny US Navy severovietnamské přístavy. Den poté, 10. května vzlétly americké letouny k útokům na pozemní cíle. Tento útok se proměnil v jednu z největších leteckých bitev nad Vietnamem. Američané sestřelili 17 MiGů a sami přišli o 5 strojů (4 sestřelené a 1 poškozený protiletadlovým dělostřelectvem tak, že se nedal opravit). Operace LINEBACKER trvala do srpna a terčem leteckých útoků byly silniční a železniční tratě (především ty, které spojovaly VDR s Čínou), elektrárny, průmyslové a vojenské objekty.

Po přerušení mírových rozhovorů 13. prosince, byla provedena operace LINEBACKER II. Operace trvala od 18. do 29. prosince a účastnily se jí především bombardéry B-52 ze základen v Thajsku a z ostrova Guam.

8. ledna se komunisté vrátili k jednacímu stolu, USA jako gesto dobré vůle zastavily 15. ledna veškeré letecké operace nad územím VDR. 27. ledna byla v Paříži podepsána "Dohoda o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu". Pro americké vojenské jednotky účast ve vietnamské válce definitivně skončila.