Republic F-105 Thunderchief

Téma obsahuje: verze F-105D, F-105F, F-105G.

F-105D Nadzvukový jednomotorový jednomístný stíhací bombardér.

V roce 1931 založil ruský emigrant Alexander P. de Seversky společnost Seversky Aircraft Company. V meziválečném období vyráběl stíhací letoun P-35. V roce 1939 byla firma ve ztrátě, zakladatel Seversky jí musel opustit a firma byla reorganizována pod názvem Republic Aviation Company. Během 2.světové války vyráběla společnost například P-43 Lancer a hlavně dálkový stíhač P-47 Thunderbolt.

Po 2.světové válce vyráběl Republic proudovou stíhačku F-84 Thunderjet, která bojovala v korejské válce. Na Thunderjet navazovaly verze se šípovým křídlem F-84F Thunderstreak a RF-84F Thunderflash. Po všemi letouny, včetně P-35, byl jako konstruktér podepsán Alexander Kartveli, další emigrant, tentokrát s gruzínským původem.

Jako šéfkonstruktér se Karveli podílel i na vzniku F-105. Návrh AP-63 začal vznikat během korejské války. V podstatě se mělo jednat o větší a výkonnější F-84F, i když návrh vycházel spíš z průzkumné verze RF-84F, která měla vstupy pro přívod vzduchu k motoru v kořenech křídla. V korejské válce bylo málo cílů pro strategické bombardování a jako nejlepší způsob se jevil rychlý průnik v malé výšce. AP-63 měl být stíhací bombardér, který nesl náklad v pumovnici. V té době také Američané vyvinuli taktickou jadernou pumu - ideální zbraň pro tento typ letounu. V roce 1952 představil Republic návrh USAF a na podzim byl uzavřen kontrakt na 199 letadel s počátečním dodáním v roce 1955. F-105 tedy měl být nadzvukový stíhací bombardér, který měl nést v pumovnici jednu taktickou jadernou pumu a s ní pronikat v malé výšce na území nepřítele. Od letadla se nevyžadovala skvělá obratnost, nepočítalo se s leteckými souboji.

V následujících letech změnilo letectvo počet objednaných strojů, došlo i ke zrušení kontraktu a potom jeho obnovení. Navíc se objevily problémy se zamýšleným motorem Allison J71 a Republic musel zvolit jiný silný motor Pratt & Whitney J75. Na vývoji spolupracovala i NACA/NASA, její příspěvky jsou například zúžení v oblasti trupu ("vosí pas"), ploutev v zadní části trupu nebo charakteristické vstupy vzduchu k motoru. První sériové F-105B začaly přicházet k jednotkám v roce 1958, s tříletým zpožděním.

 

Republic F-105D Thunderchief

F-105D byla druhá sériově vyráběná verze Thunderchiefu. Začala vznikat v roce 1957 na základě požadavku USAF na letoun, který mohl operovat za každého počasí, což vlastně znamená za snížené viditelnosti z důvodu velké oblačnosti nebo v noci. Změny se týkaly hlavně avioniky, letoun obdržel vyhledávací a naváděcí radar NASARR R-14A, dopplerovský navigační radar APN-131, bombardovací a navigační systém AN/ASG-19 Thunderstick. Motor J75-P-19W měl navíc vstřikování vody pro krátkodobé zvýšení výkonu. Pro lepší přehled měly na palubní desce některé přístroje provedení jako svislé stupnice místo kulatých "budíků".

Výroba začala v roce 1959, ale protože některá vylepšení byla záležitost pozdějších výrobních bloků, byl v roce 1962 spuštěn modernizační program "Look Alike", který dříve vyrobené stroje modifikoval na standart výrobního bloku F-105D-25RE. Součástí úprav byla i možnost nést až 16 "železných" 750 librových pum. V rámci tohoto programu obdržely letouny i nátěr stříbrnou barvou (laku s přídavkem hliníkové pasty), který měl zamezit korozi a zatékání vody do spár mezi panely.
Původní plán vyrobit 1 500 F-105D byl v roce 1961 seškrtán, letectvo dalo přednost F-4 Phantom II. Do roku 1964 bylo vyrobeno 610 F-105D.

F-105D
 
Základní technické údaje:
Rozpětí..........................................10,6 m
Délka.............................................19,2 m
Výška............................................6,0 m
Max. rychlost..................................2 382 km/h
Dostup...........................................15 850 m
Dolet.............................................3 846 km
Hmotnost:
Prázdná.........................................12 579 kg
Max. vzletová.................................24 495 kg
 
Motor:
proudový Pratt & Whitney J75-P-19W
Tah motoru.....................................118 kN
Počet motorů..................................1
 
Výzbroj:
1 x kanón M61 ráže 20 mm
pumovnice s nosností 3500 kg
5 závěsníků pro 2700 kg nákladu

První F-105 přilétly do Thajska v polovině srpna 1964, krátce po "Incidentu v Tonkinské zálivu". Jednalo se o 8 strojů 36.TFS, které přistály na základně v Koratu. O měsíc později je následovaly Thunderchiefy od 35.TFS a o něco později 80.TFS. Jednalo se o skvadrony, které patřily pod 41.AD/6441.TFW se základnou v japonské Jokotě. Perutě, nebo spíš její části, byly převeleny obvykle na 3-4 měsíční dočasné převelení (TDY). Tyto F-105 létaly nad Laosem a poskytovaly stíhací doprovod Super Sabrům F-100 nebo se podílely na záchranných operacích (ResCap) v Laosu. V prosinci bylo několik strojů od 80.TFS přesunuto na letiště v Da Nangu. V polovině prosince byla spuštěna operace Barrel Roll proti cílům v Laosu. Z Da Nangu poprvé vzlétly 4 F-105 14.prosince. Bombardovací stroje úmyslně létaly z Da Nangu, aby byla zachována neutralita Thajska (že bombardovací letadla vzlétají z thajských základen přiznala oficiálně americká vláda až někdy v roce 1967, tedy v době, kdy dva roky probíhalo bombardování Severního Vietnamu v rámci kampaně Rolling Thunder).

Na přelomu měsíců listopad a prosinec nastalo střídání jednotek. Během prosince přilétly do Da Nangu další F-105, tentokrát z Kadeny na Okinawě (12., 44., 67. TFS/18.TFW). Nebyly to celé perutě, ale vždy jen několik strojů od každé perutě. Na počátku roku 1965 bylo v oblasti 18 F-105 (to je jedna kompletní peruť). Během prosince a ledna podnikla letadla několik útoků v Laosu. Někdy to byl "ozbrojený průzkum", při kterém vyhledávala letadla vozidla na známých cestách. Tyto útoky většinou nebyly příliš úspěšné, piloti měli problém s nalezením cílů, bombardování bylo nepřesné a nezpůsobilo příliš škod. 13.ledna provedly Thudy dosud největší denní akci když 16 F-105 s doprovodem F-100 kompletně zničilo most Ban Ken na silnici č.7. Při akci ale byla sestřelena jedna F-100 a F-105. Piloti byli zachráněni. Během února se Thudy z Da Nangu přesunuly do thajského Koratu.

Od března 1965 začala fungovat druhá thajská základna Thunderchiefů, v Takhli. Nejprvě tam působily opět stroje 41.AD/6441 TFW z Jokoty, k nim se přidaly Thudy od 23.TFW z Kansasu (561., 562. a 563.TFS). V polovině června 1965 několik F-105 563.TFS bombardovalo postavení vietkongu v Jižním Vietnamu. Jednalo se o dvoudenní akci, stroje byly umístěny v Tan Son Nhut. Na podzim letouny 23.TFW vystřídaly stroje od 4.TFW ze Severní Karolíny (334. a 335.TFS). V létě 1965 bylo v Koratu umístěno 54 F-105D/F a v Takhli 36 F-105D/F. Koncem roku 1965 končí éra dočasných několikaměsíčních převelení jednotek. V Takhli i Koratu se začala formovat křídla s perutěmi se stálým přidělením. Spolu s tím se změnily i podmínky nasazení pilotů. Nyní bylo potřeba odsloužit jeden rok v zámoří, nebo odlétat 100 misí na "Sever".

F-105D
F-105D #62-4380, 335.TFS/4.TFW (přidělený k 355.TFW), Takhli, prosinec 1965
Thud nese dvě pumy M118 o váze 3 000 liber (1 400 kg).

V době, kdy byla otevřena základna v Takhli byla spuštěna i operace Rolling Thunder - bombardovací kampaň, která měla přimět VDR, aby přestala podporovat partyzány v Jižním Vietnamu a přistoupit k vyjednávání. 2.března 1965 podniklo 25 F-105 nálet na muniční sklad a kasárna v Xom Bong. Dalších 20 F-105 útočilo na námořní základnu v Quang Khe. Byl to první útok dlouhé kampaně. A Thunderchiefy byly jedním z hlavních tažných koní této kampaně.

Kampaň měla čtyři fáze, které měly stupňovat tlak na Hanoj. Fáze trvaly 2-6 týdnů, poté se letadla vracela bombardovat cíle, které stačili Severovietnamci opravit. Některé cíle se staly symbolem bombardování Severního Vietnamu - most Paula Doumera (Cau Long Bien), na seznamu cílů číslo 12 (JCS 12). Další hanojský most Cau Duong (JCS 13), železniční a silniční most v Thanh Hoa (Ham Rong - Dračí čelist)(JCS 14). Mezi další cíle patřila vlaková seřadiště, průmyslové podniky, sklady munice a pohonných hmot, vojenská kasárna, elektrárny. Na prvních místech seznamu cílů byla letiště, ale útoky na ně nebyly tak časté, jak by američtí piloti chtěli.

Kromě letectva (USAF) provádělo nálety na VDR i námořnictvo (US Navy). V prosinci 1965 bylo území VDR rozděleno na "balíky tratí" (Route Packages). Jednotlivé zóny byly rozděleny mezi USAF a NAVY. Nejdůležitější a také nejvíce bráněné cíle byly v RP-6, které se téměř úhlopříčně dělilo na RP-6A s hlavním městem Hanojí (USAF) a RP-6B s největším přístavem Haiphong (NAVY). Severně od Hanoje se nacházel další ze symbolů kampaně Rolling Thunder, tzv. Hřeben Thudů - Thud Ridge.

F-105 létaly nejčastěji ve čtyřčlenných rojích, proto i útočná síla byla většinou násobkem čtyř. Mohlo to být 12 strojů, 16 ale i 44. Často to bylo právě 16 F-105 a ty doprovázely dva roje stíhacího doprovodu (původně F-100 nebo F-104, později F-4). Další doprovod představovaly dva roje Wild Weasels, jeden letěl 5 minut před bombardéry, další pokrýval stažení z prostoru cíle. Wild Weasels nastoupili na scénu v roce 1966, před nimi tvořily doprovod roje určené k potlačení protiletadlové palby. Součástí operací byly elektronické EB-66, které monitorovaly a rušily severovietnamské radary. Nezbytnou součástí byly tankery, které kroužily nad Thajskem a částečně i Laosem. Při letech nad VDR tankovaly Thudy obvykle při cestě tam i nazpátek.

V létě 1965 byl raketou SA-2 sestřelen první americký letoun. Rakety země-vzduch se vedle protiletadlových děl a MiGů staly další hrozbou. Thunderchiefy nejprve létaly ve výšce 1 500 metrů, což byl kompromis mezi dostřelem AAA a počáteční účinností SA-2. Později létaly Thudy s kontejnery s ECM pod křídly ve výšce 4 500 metrů.

I když byl F-105 letoun do každého počasí, během monzumového období nebyly Thudy schopné najít cíl. S příchodem RB/EB-66 se zavedla technika známá jako "Pathfinder". RB/EB-66 s vyspělejším bombardovacím a navigačním systémem sloužil jako "vodič" pro F-105. Při letu nad základnou oblačnosti přivedl "smečku" Thudů nad cíl, kde jim dal signál k odhození pum.
V květnu začal území Jižního Vietnamu, Laosu a části Severního Vietnamu pokrývat radarový systém Combat Skyspot, pomocí kterého byly stíhací bombardéry naváděny nad cíl. Na podzim 1967 byl na laoském vrcholu Phou Pha Thi (Lima Site 85) nainstalován TACAN radar s dosahem přes většinu území VDR. Bombardovací mise naváděné tímto radarem nesly označení Commando Club. V březnu 1968 byl radar zničen severovietnamskými commandos.

V březnu 1968 omezil prezident bombardování VDR po 20.rovnoběžku, o něco později po 19.rovnoběžku. Jako gesto dobré vůle s ohledem na nastávající mírové rozhovory v Paříži zastavil prezident Johnson k 1.listopadu 1968 bombardování VDR úplně.
Od roku 1967 začaly některé perutě s F-105 přecházet na Phantomy F-4. I vlivem ztrát začaly Thudy z jihovýchodní Asie postupně mizet. Po zastavení bombardování VDR podnikaly piloti ef-stopětek údery proti Ho Či Minově stezce v Laosu. Na konci roku 1970 byly z Thajska zbývající perutě s F-105D staženy. Zůstaly pouze dvoumístné verze jednotek Wild Weasels.

F-105D mohly nosit různou kombinaci výzbroje a vybavení. Asi nejčastěji je vidět 6 bomb M117 (750 liber/340 kg) na sdruženém závěsníku pod trupem a přídavné nádrže pod křídly na vnitřních závěsnících. Tento náklad mohl být doplněný o další bombu M117 nebo Mk 82 (500 liber/227 kg) na každém vnějším závěsníku. Od podzimu 1966 nosily Thudy na vnějších závěsnících spíše kontejner (ECM) QRC 160-1 pro rušení severovietnamských SAMů. Letadla mohla nést dva kontejnery, nebo pouze jeden a druhém závěsníku kameru nebo raketu AIM-9 Sidewinder.
Na sdruženém závěsníku pod trupem se dala zahlédnout i šestice lehčích bomb Mk 82 (227 kg), což možná bylo dané tím, že se občas vyskytl nedostatek bomb M117. Další možností bylo nést pod trupem 3 bomby Mk 83 o hmotnosti 1 000 liber (454 kg).
Na zničení mostů nosily F-105 dvojici bomb M118 (3 000 liber/1 350 kg), jednu na každém vnitřním závěsníku. Přídavná nádrž byla v tom případě pod trupem.
Někdy nesly Thunderchiefy i naváděné rakety AGM-12 Bullpup. Jednomístné F-105D létaly i mise Iron Hand, tedy potlačení protiletadlové palby. Pro ničení stanovišť protiletadlových děl a raket většinou nosily kazetové pumy.


F-105D se střelami AGM-12 Bullpup.

F-105D s ECM kontejnerem QRC 160-1 na vnějším závěsníku.

Podobně jako jiní vojáci i piloti perutí umístěných v Thajsku sloužili v zámoří jeden rok. Do Států se ale mohli vrátit po odlétnutí 100 "out Country" letů - myšleno Laos a Severní Vietnam. Toto pravidlo bylo zavedeno v listopadu 1965. Do té doby byly perutě v Thajsku na dočasném převelení dlouhém obvykle 90-120 dní. Po třech měsících, v únoru 1966, bylo pravidlo změněno a započítané byly pouze mise při překročení hranice Severního Vietnamu. Jako ukázka jak často piloti F-105 létali a co bylo cílem útoků mohou sloužit poznámky, které si poznamenal major David C. Dickson z 34.TFS z Koratu.
Strýc jeho ženy mu řekl, že po každém letu musí vykouřit vítězný doutník. Dickson to dodržoval a na ozdobný "prstýnek" každého doutníku zapsal datum, číslo letu, cíl letu a případně i další poznámku. "Prstýnky" potom přikládal k dopisům, které posílal své ženě Carolyn. První započítaný let odlétl 2.září 1967.

10.září 1967 - 5.bojový let do Severního Vietnamu, cílem průsmyk Mu Gia v jižním Laosu.
15.září 1967 - 7.let a 1. do RP-6, cíl: železniční most.
18.září 1967 - 10.let a 4. do RP-6, cíl: železnice v Kep. "Drsný".
27.září 1967 - 11.let, cílem bylo letiště Hoa Lac západně od Hanoje. 5.let do RP-6 za sebou i celkově.
30.září 1967 - 14.let, most přes řeku jižně od průsmyku Mu Gia.
8.říjen 1967 - 19.let, most Thai Nguyen. 10.let do RP-6.
12.říjen 1967 - 22.let, podruhé za sebou vozidlový park v Dong Hoi, RP-1.
13.říjen 1967 - 23.let, železniční most v Bac Ninh. 12.let do RP-6.
19.říjen 1967 - 26.let, silnice č.6, oblast Barell Roll v severním Laosu. Dicson musel přelétnout hranici, aby byla mise "counter" (započítána).
31.říjen 1967 - 31.let, bomby zasypaly vchod do jeskyně a způsobily několik sekundárních výbuchů.
7.listopad 1967 - 35.let, železniční seřadiště Lang Son. 20.let do RP-6.
20.listopad 1967 - 36.let, první započítaný od 7.listopadu. Cíl v centru Hanoje. "YGBSM" ("lasičkovské" heslo "To si snad ze mě děláte prdel").
21.listopad 1967 - 37.let, 22. do RP-6. Jeho roj se setkal s MiGy.
29.listopad 1967 - 41.let, 16. do RP-6. Cílem měl být most Poula Doumera (JCS 12), stejný cíl měly i Thudy z Takhli, ale poté co vlétli do Severního Vietnamu, počasí překazilo misi.
3.prosinec 1967 - 43.let, bomby shozeny v oblasti "Rybí tlamy" v RP-3.
12.prosinec 1967 - 47.let, cíl poblíž Yen Bai v RP-5.
20.prosinec 1967 - 49.let, mise Iron Hand nad DMZ.
21.prosinec 1967 - 50.let, automobily v Laosu a RP-2.
31-prosinec 1967 - 57.let, cíl automobily a vojáci v oblasti "Rybí tlamy" v RP-3.
9.leden 1968 - 63.let, cíl poblíž Dong Hoi v RP-1.
21.leden 1968 - 68.let, Roj "Pistol" bombardoval podle radarového systému Sky Spot cíl v Dong Hoi v RP-1. Dopad pum a škody nebyly vidět přes vrstvu oblačnosti. Trvání letu 2 hodiny 15 minut. Složení roje:
#1 - Maj. Spence M. "Sam" Armstrong (F-105D 62-4361)
#2 - Maj. William M. Blakeslee
#3 - LtCol. Nevin G. Christensen
#4 - Maj. David C. Dickson

22.leden 1968 - 69.let, průsmyk Mu Gia a Dong Hoi v RP-1.
24.leden 1968 - 71.let, severní Laos a RP-3.
28.leden 1968 - 74 let, most v Thanh Hoa (JCS 14).
30.leden 1968 - 76.let, přívoz v Quang Khe, RP-1.
3.únor 1968 - 79.let, Cíl původně v oblasti "Rybí tlamy" RP-4 změněn na RESCAP pilota F-102A sestřeleného raketou vypálenou z MiGu-21. (Pilot F-102A 1Lt Wallace L. Wiggins zemřel.)
6.únor 1968 - 81.let, silnice č.7 v RP-3.
8.únor 1968 - 82.let, cíl v oblasti "Rybí tlamy" v RP-4.
11.únor 1968 - 83.let, letiště Kep (JCS 9.1), 33.let do RP-6.
19.únor 1968 - 86.let, silnice č.7 v RP-3, stejný cíl jako v předešlých dvou misích.
20.únor 1968 - 87.let, cíl poblíž Dien Bien Phu v RP-5.
22.únor 1968 - 89.let, cíl v RP-3, stroj F-105D 60-0497.
24.únor 1968 - 90.let, Dong Hoi v RP-1.
3.březen 1968 - 93.let, cíl o blasti "Rybí tlamy" v RP-4.
9.březen 1968 - 95.let, cíl poblíž Quang Tri, RP-1.
19.březen 1968 - 100.let (další poznámky byly příliš vybledlé).

F-105 zaznamenal během války velké ztráty. Víc než polovina z 610 vyrobených F-105 byla ztracena, z toho asi 283 připadalo na bojové ztráty, tedy vlivem nepřítelovy činnosti (AAA / SAM / MIG). Ke ztrátám nejspíš přispěl i vliv Washingtonu, který určoval cíle náletů, mnohdy i počet letadel, čas a letové trasy. Největší příčinou ztrát bylo ale letadlo samotné. Jak je psáno v úvodu, F-105 měl doručovat jadernou bombu v jaderné válce. Patrně válce krátké a prudké. Odolnost nebyla prioritou letadla. Místo toho podnikal každodenní lety nad silně bráněné nepřátelské území ve vleklé konvenční válce. V době op.Rolling Thunder zajišťovaly Thudy až 75% veškerého taktického bombardování.
Největší slabinou F-105 byl hydraulický systém, jeho dve větve vedly blízko sebe ve spodní části trupu. Při zásahu přišel pilot většinou o hydraulický tlak a letadlo se stalo neovladatelné. Hlavní nádrž byla umístěna v trupu nad motorem, další nádrž nosily Thudy v pumovnici. Ani jedna neměla samosvorný obal. Během války prošel úpravou hydraulický systém i nádrže.
Celkový poměr ztrát se udává 1,6 letadla na 1 000 letů, ale během samotné kampaně Rolling Thunder byl poměr 3,56, přičemž v roce 1965 to bylo 5,14 na 1 000 letů.

I přes velký počet ztrát a nedostatky byl Thunderchief u pilotů oblíbený, měli důvěru v to, že je vždy doveze domů. Tu důvěru možná vzbuzovala velikost letadla. Za letu byl Thud ve všech osách stabilní, přechod do nadzvukové rychlosti byl hladký. Pilotní kabina byla oproti jiným pohodlná.
Ačkoliv obratnost nepatřila mezi jeho přednosti, dokázali piloti F-105 sestřelit 27,5 Migu. O polovinu se dělil s F-4.

Odkaz na zajímavou mapu s místy ztracených F-105. Mapa obsahuje i stručné detaily o posádce a příčině ztráty. Možnost filtrovat podle let.
F-105 Losses in War with North Vietnam

F-105D
 
Základní technické údaje:
Rozpětí..........................................10,6 m
Délka.............................................19,2 m
Výška............................................6,0 m
Max. rychlost..................................2 382 km/h
Dostup...........................................15 850 m
Dolet.............................................3 846 km
Hmotnost:
Prázdná.........................................12 579 kg
Max. vzletová.................................24 495 kg
 
Motor:
proudový Pratt & Whitney J75-P-19W
Tah motoru.....................................118 kN
Počet motorů..................................1
 
Výzbroj:
1 x kanón M61 ráže 20 mm
pumovnice s nosností 3500 kg
5 závěsníků pro 2700 kg nákladu

F-105D #61-0143 v barvě kovu. Letoun patří 354.TFS.

F-105D #62-4405 v kamufláži pro SEA, ale bez kódů perutí na svislé ocasní ploše.

F-105D #61-0109 pojmenovaný "Big Kahuna", 357.TFS/355.TFW, 30.prosinec 1967.
 

Republic F-105F Thunderchief

F-105F byl dvoumístný cvičný stroj. Přestože se jednalo o cvičný stroj, jeho bojový potenciál zůstal plně zachován. Těchto strojů bylo objednáno 143. Dvoumístné F-105F jsou nejčastěji spojovány s Wild Weasels, ale F-105F létaly v jihovýchodní Asii ještě před tím, než byly letouny Wild Weasel zavedeny do služby.


F-105F v roce 1965.

Wild Weasel III

24.července 1965 byl poblíž Hanoje sestřelen severovietnamskou raketou S-75 Dvina (SA-2 v kódu NATO) první americký letoun, F-4C s volacím znakem Leopard 2. O půl roku později přišli Američané s upravenými letadly, které mohly stanoviště raket SA-2 vyhledávat a ničit. Jednalo se dvoumístné F-100F, kde zadní člen posádky, specialista elektronického boje (EWO), vyhledával a lokalizoval radarové signály naváděcích radarů. Radarové signály přivedly F-100F k předpokládanému místu raketového stanoviště, které většinou bývalo dobře maskované a také chráněné protiletadlovými děly. Pokud se posádce podařilo základnu SA-2 odhalit, mohla na ní zaútočit sama, nebo navést další letadla. F-100F byl v podstatě návnadou pro severovietnamské rakety. Jeho posádka se snažila, aby se radar zaměřil na letadlo. Při vyhledávání radaru často letadlo divoce poletovalo, když to bylo možné, krylo se před radarem za kopci a zase vylétávalo ven, aby EWO mohl radar zachytit a lokalizovat. Upravené F-100F nesly označení Wild Weasel I (Divoká lasička).

F-100F Wild Weasel I byl spíš zkušební projekt, který měl ověřit, jestli bude koncept fungovat. 22.prosince se povedlo posádce Lamb/Donovan vyhledat a zničit první komplex SA-2. Koncept tedy fungoval, ale zároveň se ukázalo, že F-100F nemůže rychlostí stačit bombardovacím formacím F-105. Učinkování F-100F Wild Weasel I skončilo v lednu 1966, po 60 dnech testování.

Protože letadla Wild Weasel měly v první řadě chránit stíhací bombardéry F-105, bylo logickou volbou upravit stejný typ. Kromě toho USAF nemělo na výběr moc dalších dvoumístných letadel vhodných pro tuto roli. Upravené F-105F nesly označení Wild Weasel III. Někdy se neoficiálně označovaly i jako EF-105F. Označení Wild Weasel II nesl zkušební F-105D s vyhledávacím přijímačem Bendix.

První F-105F Wild Weasel III byl upraven v lednu 1966, dalších 10 bylo upraveno do konce května 1966. Na konci května bylo pět F-105F přelétnuto do Koratu k bojovým testům. Letadla byla přidělena k 13.TFS. 3.června provedl F-105F WW první let, při kterém se piloti v doprovodu Wild Weasel F-100F seznamovali s prostředím a hrozbami v oblasti. 7.června bylo zničeno první radarové stanoviště. Nebylo to ale stanoviště raket, zničen byl přehledový radiolokátor, který sloužil pro vyhledávání cílů a navádění stíhačů.

Základ elektronické výbavy byl stejný jako u F-100F Wild Weasel I. Tři nejdůležitější "krabičky" pocházely od firmy Applied Technology Inc. (ATI). Vector IV (nově pod označením AN/APR-25) radarový vyhledávací a varovný systém. IR-133 panoramatický přijímač a analyzér signálů. WR-300 (AN/APR-26), varovný systém signalizoval, že letoun je zaměřený radarem a hrozí vypuštění rakety.
Novinkou byl ATI AZ-EL (Azimuth-Elevation) systém AE-100, který na pilotově zaměřovači zobrazoval radarovou hrozbu ve dvou osách - směr a výšku, v tomto případě spíš směr a hloubku. Čtyři antény byly pravidelně rozmístěny pod trojúhelníkovými kryty na nose letadla, hned za krytem radaru.
Na několika strojích se zkoušel pasivní varovný systém SEE-SAMS, zprvu byl odmítnut jako nespolehlivý.

Na jaře 1966 dostali Wild Weasel nový prvek výzbroje v podobě střely AGM-45 Shrike. Střelu AGM-45 vyvinulo námořnictvo a byla to protiradiolokační řízená střela - k cíli se naváděla signálem vysílaným nepřátelským radarem. Shrike byla první americká střela tohoto typu a měla řadu nevýhod či nedostatků.
V první řadě, když nepřátelský radar přerušil činnost, střela cíl ztratila. Severovietnamci to zjistili a začali toho využívat. Po vypnutí radaru střela pokračovala dál v cestě po balistické křivce.
Naváděcí hlavice musela být nastavena na kmitočtové pásmo, ve kterém radar vysílal. To předpokládalo již před letem vědět, co může být pravděpodobnou hrozbou.
Nálož byla poměrně slabá a způsobila pouze malé škody. Pokud byl cíl zasažen, obvykle byl zničen pouze radar.

V červnu přistálo v Koratu dalších 6 Wild Weasel F-105F, ale počátkem července byly odeslány do Takhli. Během šesti týdnů byly čtyři z těchto šesti F-105F sestřeleny. Jednu posádku se povedlo vyzvednout, jedna padla do zajetí a dvě posádky zahynuly. Zbytek Lasiček z Takhli se na několik měsíců přesunul do Koratu.

Od podzimu 1966 začaly do Thajska přicházet nové posádky i nově upravená letadla. Do poloviny roku 1967 bylo upraveno celkem 86 F-105F, což byl také konečný počet F-105F Wild Weasel. Včetně asi deseti "duálních" letadel pro mise Wild Weasel a Commando Nail.

Hlavním úkolem Wild Weasels nebylo ani tak ničit protiletadlové základny, jako zajistit bezpečí letadel úderných skupin. Tedy potlačení protiletadlové obrany, známé jako Iron Hand. Samozřejmě - nejlepším potlačením bylo základnu zničit. Ale mnohdy stačilo protiletadlovou obranu zaměstnat. Přitáhnout palbu na sebe nebo donutit Severovietnamce (možná i Rusy, kteří je zaškolovali) vypnout radary. I k tomu se používala střela Shrike. Ve skutečnosti zasáhla radar asi v 5% případů vypuštění, ale donutila obsluhu radar vypnout.

Roje Iron Hand létaly před údernou skupinou. Rozmezí se lišilo, mohla to být minuta nebo třeba 5 minut. Zrovna tak bývalo různé složení roje. Mnohdy roj pracoval v módu "lovec-zabiják", kdy Lasičky vyhlédávaly cíle, provedly počáteční útok a ukázaly tak kam útočit ostatním letadlů z roje, kterými byly jednomísté F-105D. Ve čtyřčleném roji mohl být jeden Wild Weasel a zbytek F-105D. Obvyklejší byly dva F-105F a dva F-105D, ale mohl letět i kompletní roj čtyř Lasiček. Při plánování se nejspíš vycházelo z povahy mise a možná i počtu dostupných F-105F.
Wild Weasels zaměstnávaly posádky protiletadlových stanovišť po celou dobu útoku a kryly tak letadla úderné skupiny, která opouštěla cílový prostor. Později se přešlo na taktiku, kdy údernou skupinu následoval další roj Iron Hand, který měl toto za úkol. Heslo Wild Weasels "First in, last out (První tam, poslední ven)" bylo pravdivé, i když původně vzniklo za dob lasičkování F-100F, které opravdu Thudům rychlostí nestačily.

Počátkem roku 1968 získali Wild Weasels novou zbraň proti radarům - střelu AGM-78. Tato protiradarová raketa byla větší, rychlejší, nesla více paliva, měla tedy větší dolet. Hlavice nesla více trhaviny, zanechala po sobě víc škody. Naváděcí senzor dokázal uzamknout poslední známou pozici cíle, takže i po vypnutí radaru střela směřovala k cíli.
Elektronické vybavení F-105F bylo postupně dále modernizováno. Plně modernizované stroje byly v říjnu 1969 přeznačeny na F-105G.

Medaile cti: Dethlefsen

Dva piloti Wild Weasel obdržely Medaili cti.
22.února 1967 schválil prezident Johnson další fázi bombardovací kampaně Rolling Thunder, ve které povolil útočit na významné průmyslové cíle. Jedním z cílů byly železárny a ocelárny v Thai Nguyen (JCS 76.00), asi 50 km od Hanoje. V březnu měly být provedeny dva útoky na ocelárny, ale oba překazilo počasí. 10.března se obloha vyčistila, z thajských základen vzlétlo k náletu 72 F-105 a F-4. Jako první bombardovaly ocelárny F-105 z 388.TFW z Koratu. Následovaly je Thudy 355.TFW z Takhli a jako třetí vlna letěly Phantomy F-4 8.TFW z Ubonu, které také zajišťovaly ochranu před stíhači.

Několik minut před údernou formací z Takhli letěl roj Iron Hand s volacím znakem Lincoln. Roj tvořily dva F-105F Wild Weasel vyzbrojené raketami Shrike a kazetovými pumami a dva jednomístné F-105D s nákladem bomb. Jako vedoucí roje (Lincoln 01) letěl Maj.David Everson a EWO Capt.Don Luna. Lincoln 02 v F-105D byl Capt.Bill Hoeft. Další dvojici letadel tvořili Capt.Merlyn Dethlefsen a EWO Capt.Kevin "Mike" Gilroy (Lincoln 03), na křídle jim letěl Maj.Kenneth Holmes Bell.
Protiletadlovou obranu v Thai Nguyen tvořilo 96 stanovišť protiletadlových děl a několik základem raket SA-2. Další hrozbou, se kterou museli Američané počítat, byly severovietnamské Migy.

Protiletadlovou obranu v Thai Nguyen rozdráždily už Thundrechiefy z Koratu. Když do prostoru cíle vletěl roj Iron Hand, obloha zčernala výbuchy flaku. Vedoucí Lincoln zaměřil signály radaru a vnořil se do přehradné baráže, aby odpálil Shrike. Ihned poté obdržel letoun zásah a posádka se katapultovala. Everson i Luna padli do zajetí. Lincoln 02 je v útoku následoval, zásah z protiletadlové děla mu udělal díru v křídle. Poškozený stroj zamířil hned zpět do Thajska a povedlo se mu přistát v Udornu. Veškerá práce lasiček zůstala na zbývající dvojici letadel.

Gilroy získal opravu na SAM, Dethlefsen opustil prostor cíle a vypustil Shrike. Vzápětí se na ně pověsila dvojice MiGů-21. Piloti v takovém případě většinou odhodily náklad, aby mohli uniknout. Dethlefsen se nechtěl zbraní vzdát a věděl, že když vlétne zpět do protiletadlové palby, Migy ho nebudou následovat. Oba Thudy tedy prolétly palbou flaku a schytaly několik zásahů. O něco hůře na tom byl Bell, poškození pravého křídla mělo vliv na řízení letadla. Když vylétly z protiletadlové palby, všiml si Dethlefsen dalšího stanoviště SAM. Odpálil na ně druhý Shrike a Bell shodil bomby. Mezitím útočná vlna "ef-stopětek" bombarodvala ocelárny. Oba poškozené stroje Iron Hand roje to klidně mohli zabalit, ale Dethlefsen chtěl krýt Thudy, které opouštěly prostor cíle, prolétl znovu protiletadlovou palbou a hledal původní stanoviště SAM. Uviděl přívěs s radarem a shodil na něj kazetové pumy. Poté se letadla otočila zpět a pokropila stanoviště z kanónů.

Obě letadla letadla byla poškozená, bez paliva i munice. Úderný balík Thudů byl na cestě do Thajska a polovina Iron Hand roje se tam vypravila také. Dethlefsen ale musel přistát už v Udornu, kde mu letadlo zazáplatovali a do Takhli přelétl další den. Tam ještě probíhala oslava sestřelení MiGů a Lasiček si nikdo moc nevšímal (oslavencem byl patrně Capt.Max C. Brestel, který sestřelil dva MiGy 17). Lt.Col.Phil Gast, který 10.března vedl uskupení z Takhli měl pocit, že tam Lasičky vykonaly něco mimořádného. Začal se zajímat co se tam vlastně přihodilo. Nejspíš i díky jeho zájmu obdržel Dethlefsen Medaili cti, Gilroy Letecký kříž a Bell Stříbrnou hvězdu.

Medaile cti: Thorsness

19.dubna 1967 pilotoval Major Leo Thorsness F-105F sn 63-8301, jako jeho EWO letěl Capt.Harold E. Johnson. Thorsness vedl roj Iron Hand s volacím znakem Kingfish. Roj byl tvořen třemi F-105F Wild Weasel a jedním F-105D. Jako Kingfish 02 byli vypsáni Major Thomas M. Madison a Major Thomas J. Sterling v F-105F sn 63-8341. Třetí F-105F (Kingfish 03) pilotoval Cpt.Jerry Hoblit, na zadním sedadle byl jako EWO Capt.Tom Wilson. Několik minut za rojem Kingfish letělo šestnáct F-105D provést bombardování kasáren Xuan Mai (JCS 22.00) poblíž Hanoje.

Roj Kingfish zkoušel novou taktiku a byl rozdělený po dvojicích na dva elementy. Cílem bylo donutit obsluhy radarů sledovat víc cílů najednou. Delší aktivita radarů mohla poskytnout weaselům víc času radar zaměřit a zničit. Krátce před příletem útočného uskupení odpálili Severovietnamci několik raket na Kingfish 03 (Hoblit/Wilson). Posádce se povedlo rakety setřást a odpálit Shrike, když se kolem nich prolétly MiGy-17. Dvojice Thudů se snažila Migům zmizet když Kingfish 04 ohlásil poruchu přídavného spalování. Hoblit s Wilsonem nejprve zůstali v oblasti, ale když spatřili čtveřici MiGů, odlétli pryč také. Nálet na kasárna mezitím proběhl beze ztrát, takže ani neměli důvod v oblasti zůstat.

Thorsness s Johnsonem viděli oblak prachu na zemi, které způsobily rakety odpálené na Kingfish 03. Zaútočili na stanoviště SAM a povedlo se jim ho zničit. Jejich křídlo, Kingfish 02 (Madison/Sterling) bylo zasaženo protiletadlovou palbou a po chvíli se posádka katapultovala. Thorsness chtěl zaměřit jejich polohu, když uviděl MiG-17, který mířil k padákům. Thorsness se domníval, že pilot MiGu má v úmyslu jeho sestřelené kolegy na padáku zabít. Thorsnes na MiG zaútočil a sestřelil ho. Protože měl nedostatek paliva, vidal se k tankeru.

Na cestě k tankeru zjistil, že jsou nejspíš jediným dostupným letadlem v oblasti a tak se rozhodl vrátit a poskytnout krytí záchranné skupině, která se zvedla z Thajska. Když se Thorsness blížil k místu sestřelu, spatřil ve vzduchu pohyb. Nejprve ho napadlo, že to jsou Skyraidery záchranné skupiny, aby vzápětí zjistil, že ve vzduchu krouží MiGy-17. Thorsness nezaváhal a sestřelil další MiG a zbytku MiGů se snažil uniknout nízkým letem mezi údolími. Další MiGy ale zaútočily na Skyradery záchranné skupiny a sestřelili jejich vedoucího. Thorsness se otočil zpět a i když neměl v kanónu žádnou munici, dál předstíral útoky na MiGy ve snaze je zahnat od druhého Skyraderu. Zanedlouho byl ale opět s palivem na dně a musel se vydat k tankeru. Na scéně se ale objevily dva roje F-105D (Panda a Nitro), které se vraceli z útoku na kasárna a které koordinátor záchranné akce obrátil zpět poskytnout RESCAP při záchraně sestřelených letců. Piloti těchto F-105D sestřelili další tři Migy (Eskew, Tolman, Huntý) a další poškodily. Nicméně záchrana sestřelených pilotů byla zrušena, Skyraider i vrtulník se vrátily zpět do Thajska.

Tam měli namířeno i Thorsness s Johnsonem, ale nejprve museli znovu natankovat. Paliva měli tak málo, že museli poprosit pilota tankeru, aby jim letět naproti. Ve vysílačce se ale ozval další pilot Thudu. Jednalo se o pilota roje Panda, který se při dogfightu s MiGy oddělil od svého roje a ztratil orientaci. S palivem byl na tom ještě hůře než Kingfish 01. K dovršení smůli se nacházel úplně jinde než Kingfish 01, tanker neměl šanci obsloužit oba stroje. Thorsness přenechal tanker svému kolegovi z Takhli a rozhodl se pokusit doklouzat do Udornu, nejbližší základně, nebo alespoň do Laosu, kde bylo sice také nebezpečné opustit letoun, ale byla tam větší šance na záchranu než v Severním Vietnamu. Nakonec se mu povedlo dosednout na dráhu v Udornu, kde motor bez paliva zhasl. Thorsness si oficiálně připsal pouze jeden sestřelený MiG-17, při druhé sestřelu mu došel film kameře, sestřel nebylo možné oficiálně ověřit.

O několik dní později, 30.dubna 1967, byl Leo Thorsness a jeho EWO Harold Johnson sestřeleni raketou Atoll, vypálenou z MiGu-21. Byl to jejich 93.let, pouze sedm letů zbyvalo do magické stovky, která by znamenala konec jejich turnusu. Oba přežili, ale padli do zajetí, ve kterém strávili šest let.


F-105F #63-8301.

Commando Nail

Na rozdíl od námořního Intruderu A-6 nemělo v roce 1967 letectvo žádný taktický letoun schopný bombardování podle radaru v noci nebo za každého počasí. Z popudu nového velitele letectva v Pacifiku, generála John D. Ryana vznikl program "Commando Nail". Program zahrnoval několik upravených F-105F pro bombardování podle radaru z malých výšek za každého počasí nebo v noci. První posádky si posměšně říkali "Ryan's Raiders".

F-105 měl možnost bombardování podle radaru za každého počasí (když není přes oblačnost vidět zemi), ovšem F-105 byl původně nosič nukleárních pum, kde nemusela být nějaká výrazná přesnost. F-105F "Commando Nail" byly upraveny, aby měl radar přesnější zobrazování. Odhoz pum bylo možné provést i ze zadního sedadla. Původní posádky "Ryan's Raiders" tvořili dva piloti, jednoduše proto, že právě piloti byli vycvičeni v používání radaru pro odhoz pum.

První čtyři upravené F-105F a čtyři posádky byly v dubnu 1967 přiděleny 34.TFS. 26.dubna provedly dvě posádky první noční útok v malé výšce. Letadla měla rozdílné cíle. Během několika dalších měsíců obdržela peruť další stroje i posádky, ale také měla první ztráty. 12.května se z letu nevrátil F-105F, příčina ztráty zůstala neznámá. Další F-105F byla sestřelena během náletu na vlakové seřadiště u města Kep. Posádka padla do zajetí.

1.června se posádky i letadla "Commando Nail" přesunuly pod křídla 13.TFS. V té době se také začalo uvažovat o změně posádek, kdy by nálety "Commando Nail" mohly provádět posádky "Wild Weasel" - stačilo doškolit EWO v používání radaru R-14A a počítače pro odhoz pum. První "Wild Weasel" posádky přišly z výcviku ke konci července 1967. V té době měla peruť osm F-105F. Tyto stroje mohly létat mise "Wild Weasel" i "Commando Nail".

V říjnu 1967 došlo k další změně v přidělení "Commando Nail". 13.TFS přecházela na F-4 Phantom a tak se program přestěhoval pod 44.TFS. Než se tak stalo, přišli "Ryan's Raiders" o další dvě letadla. Přibližně v té době měly posádky "Commando Nail" na svém kontě přes 600 misí.

Od února 1968 létala 44.TFS pouze s dvoumístnou verzí F-105F. V té době přicházely k peruti nové stroje "Commando Nail". Šest F-105F s modifikací označovanou jako 2098 mohly létat pouze mise "Commando Nail". Tyto stroje se nedaly pilotovat ze zadní sedačky.

Peruť v té době měla 23 F-105F:
12 pro mise Wild Weasel (z toho 6 duálních Wild Weasel / Commando Nail)
6 Commando Nail
5 Combat Martin

V září 1968 došlo k další změně ve složení posádky, kdy zadní člen byl vycvičený navigátor/bombometčík. První vycvičení navigátoři přišli k peruti v létě 1968. V listopadu 1968 ukončil prezident Johnson bombardovací kampaň Rolling Thunder a tím i bombardování Severního Vietnamu. Letadla F-105F "Commando Nail" pokračovala v bombardovacích letech v Laosu, ale tam nebyly cíle, na které by bylo nutné provádět noční nálety v malé výšce.

V prosinci 1968 bylo pět zbylých F-105 "mod. 2098" odesláno k výcviku ve Spojených státech. V roce 1972 byly tyto stroje upraveny pro mise Wild Weasel jako F-105G.
Od doby svého vzniku na jaře 1967 do podzimu 1968 uskutečnily posádky "Commando Nail" přes 1 300 letů. Přesnost bombardování ale byla slabá. Oblasti RP5 a RP6 se silnou protiletadlovou obranou se staly pro "Ryan's Raiders" příliš nebezpečné a tak někdy od konce roku 1967 létaly převážně v RP1.
Z Koratu vzlétalo celkem 16 F-105F "Commando Nail", z toho 10 duálních "Wild Weasel / Commando Nail", 6 F-105F "mod. 2098". Ztraceno bylo 6 duálních (WW/CN) Thudů a 1 "2098" (63-8289), kterému v srpnu 68 selhal motor.

F-105F "Wild Weasel / Commando Nail":
62-4429 - sestřel AAA 15.5.1967
63-8260 - selhání motoru 7.9.1967
63-8269 - příčina neznámá 12.5.1967
63-8281
63-8293
63-8312 - SAM (WW mise) 29.2.1968
63-8345
63-8346 - příčina neznámá 5.10.1967
63-8353 - SAM (WW mise) 15.7.1968
63-8363


Jeden ze čtyř prvních strojů "Commando Nail" a také první ztracený - F-105F 63-8269, 34.TFS. Na přídi je malý kulatý znak "Ryan's Raiders".

F-105F 63-8353, 44.TFS. Tento konkrétní stroj mohl létat mise Wild Weasel i Commando Nail. Při misi WW byl 15.července sestřelen. Pilot byl zajat, EWO zahynul.

Combat Martin

Na jaře 1968 bylo 10 F-105F opatřeno rušičkou VHF rádia Hallicrafters QRC-128 (AN/ALQ-59). Projekt nesl kódové označení "Combat Martin". Rušička byla nainstalována místo zadního sedadla. Tyto F-105F byly nápadné velkou hranatou "ploutví" za zadním kokpitem. Polovina strojů byla přidělena 355.TFW v Takhli, druhá polovina 388.TFW v Koratu.

Podle sovětského vzory byly severovietnamské MiGy náváděny k cíli pozemní kontrolou. Piloti nebyli cvičeni k samostatnému operování (možná to měli i zakázané) a v případě přerušení spojení mezi nimi zamířili stíhači zpět na základnu. Právě spojení mezi MiGy a jejich pozemní kontrolou měly "Combat Martin" rušit. Podle původního plánu měly být tyto stroje součástí útočných rojů, nosit pumový náklad a u toho rušit severovietnamskou komunikaci. Projekt ale nefungoval moc dlouho (pokud vůbec). Národní bezpečnostní agentura (NSA), která monitorovala severovietnamskou komunikaci projekt stopla, protože podle ní bylo monitorování a analýza komunikace užitečnější než její rušení. Prostředky na tento projekt byly nejspíše vynaloženy nadarmo.
Již v září 1968 jsou F-105F "Combat Martin" vidět bez nápadné anténní ploutve. Bojový potenciál ale zůstal letounům zachován a létaly jako jednomístné bombardovací stroje. Později (1970 ?) byly zbylé F-105F "Combat Martin" modifikovány pro operace "Wild Weasel".

F-105F "Combat Martin":
62-4432
62-4435
62-4443
62-4444
62-8268
63-8280
63-8291
63-8318
63-8336
63-8337


F-105F "Combat Martin" 63-8291, 44.TFS.

Září 1968 - F-105F "Combat Martin" (62-4443, 357.TFS) bez antény za zadním kokpitem, ale s nákladem pum a prázdným zadním sedadlem.
 

Republic F-105G Thunderchief

F-105G byla zdokonalená verze letounů Wild Weassel.

Někdy se uvádí, že zásadní rozdíl mezi F-105F a F-105G spočíval ve schopnosti odpalovat protiradarové rakety AGM-78 Standart ARM. Z F-105 byla poprvé odpálena v boji v březnu 1968, ale vylepšené letouny byly přeznačeny na F-105G až na podzim 1969. Letectvo uvádělo, že konfigurace F-105G měla nést:

AN/APR-35 RWR (původní označení ER-168, nahradil ER-142)
AN/APR-36 (nahradil AN/APR-25)
AN/APR-37 LWR (nahradil AN/APR-26)
AN/ALQ-105
AN/ALR-31 RHAWS "SEE SAM"
schopnost nést AGM-78B (Mod1)
možnost nést QRC-373 (rušící zařízení, předchůdce AN/ALT-34)

Thudy, jednomístné i dvoumístné, nosily jako ochranu před raketami SA-2 rušící zařízení. Nesly ho na podvěsu pod křídly a zabíralo tak místo bombám nebo raketám. Rušička AN/ALQ-101 byla rozdělena na dvě části, každá polovina byla umístěna na spodní části trupu F-105G pod dlouhým, nápadným krytem. Toto rušící zařízení neslo označení AN/ALQ-105.

AN/ALR-31 "SEE SAM" (Search, Exploit and Evade SAMs) byl zkoušen na několika strojích F-105F jž v roce 1966. Zprvu byl odmítnut jako nespolehlivý, ale později, po dalším vývoji, byl přijat jako QRC-317 a nakonec zaveden pod standardním označením AN/ALR-31. Zařízení signalizovalo, že letoun je zaměřen oběma paprsky radaru, horizontálním i vertikálním a je tedy v pomyslném "zaměřovači". Antény byly umístěny pod malými vypouklými kryty na koncích křídel, v místech původních pozičních světel. Ty byly posunuty blíž k náběžné hraně křídla.

V říjnu 1968 ukončil prezident Johnson bombardování Severního Vietnamu. Akce Thunderchiefů, včetně letadel Wild Weasels, probíhaly hlavně v Laosu. S koncem 60.let začaly jednomístné F-105D z Thajska mizet. Na konci roku 1969 nebyla v Koratu ani jedna peruť s F-105. S koncem roku 1970 přestaly z Takhli létat všechny perutě F-105, zbylé Thunderchiefy Wild Weasel se přestěhovaly do Koratu. Stále ale platilo, že létaly hlavně nad Laosem, na "Sever" se dostaly výjímečně. Jednou z těchto výjímek byl pokus o vysvobození Američanů z věznice Son Tay v listopadu 1970. Záchranné skupině letadel a vrtulníků poskytovala ochranu před SA-2 pětice F-105G. Jeden F-105G byl na Severním Vietnamem zasažen, posádka Kilgus/Lowry se musela nad Laosem katapultovat, o něco později byla vyzvednuta.

Rok 1972 byl rokem velkých akcí. Nejprve severovietnamská "Velikonoční ofenzíva", s koncem roku potom americké bombardování VDR, operace Linebacker I a II. Wild Weasels poskytovaly ochranu a doprovod i bombardérům B-52. Byly to poslední velké akce pro Thunderchiefy Wild Weasels, i když F-105G v Thajsku zůstaly až do konce roku 1974.

F-105G
F-105G #63-8320, 333.TFS/355.TFW, Takhli, leden 1970

F-105G
F-105G #63-8275, 17.TFS/388.TFW, Korat, 1972


F-105G #62-4425, 17.TFS/388.TFW, Korat, 29.prosinec 1972.

Křídlo Peruť   (tail-code) Období Základna
18.TFW Det 2 12.TFS
44.TFS
67.TFS
80.TFS
25.12.1964 - 1.2.1965
18.12.1964 - 25.2.1965
1.1965 ? - ?
12.1964 - ?
Da Nang
6441.TFW, Forward
14.8.64 - 4.65
12.TFS
35.TFS
36.TFS
44.TFS
80.TFS
8.2.1965 - 15.3.1965
24.9.1964 - 29.11.1964
14.8.1964 - 29.10.1964
18.12.1964 – 25.2.1965
30.10.1964 - 31.12.1964
Korat
(Thajsko)
6234.TFW
(Provisional)
5.IV.65 - 8.IV.66
12.TFS
44.TFS
44.TFS
67.TFS
67.TFS
354.TFS
357.TFS
469.TFS
421.TFS
15.6.1965 - 25.8.1965
21.4.1965 - 22. 6.1965
10.10.1965 - 29.10.1965
18.2.1965 - 26. 4.1965
16.8.1965 - 23.10.1965
3.3.1965 - 27.11.1965
12.6.1965 - 8.11.1965
8.11.1965 - 8.4.1966
20.11.1965 - 8.4.1966
Korat
(Thajsko)
388.TFW
8.4.1966 - 23.12.1975
13.TFS (ZZ)
17.TFS (JB)**
34.TFS (JJ)
44.TFS (JE)**
421.TFS
469.TFS (JV)
561.TFS Det 1 (WW)**
6010.TFS (ZB)**
15.5.1966 - 20.10.1967
1.12.1971 - 15.11.1973
15.5.1966 -10.5.1969
25.4.1967 - 9.10.1969
8.4.1966 - 23.4.1967
8.4.1966 -12.11.1968
2.1.1973 - 15.11.1974
11.1970 - 1.12.1971
Korat
(Thajsko)
6441.TFW
8.4.1965 - 8.7.1965
35.TFS
36.TFS
80.TFS
561.TFS
563.TFS
4.5.1965 - 26.6.1965
6.3.1965 - 4.5.1965
27.6.1965 - 26.8.1965
6.4.1965 - 10.7.1965
4.1965 - 15.8.1965
Takhli
(Thajsko)
6235.TFW
(Provisional)
8.7.1965 - 8.11.1965
35.TFS
36.TFS
334.TFS
335.TFS
562.TFS
26.8.1965 - 28.10.1965
17.8.1965 - 28.10.1965
28.8.1965 - 8.11.1965
3.11.1965 - 15.12.1965
6.8.1965 - 4.12.1965
Takhli
(Thajsko)
355.TFW
8.11.1965 - 10.12.1970
12.TFS Det 1 (ZB)
44.TFS (RE)
333.TFS (RK)
334.TFS
335.TFS
354.TFS (RM)
357.TFS (RU)
9.1967 - 9.1970
10.10.1969 - 10.12.1970
4.12.1965 - 10.12.1970
8.11.1965 - 5.5.1966
8.11.1965 - 6.12.1965
27.11.1965 - 10.12.1970
8.11.1965 - 10.12.1970
Takhli
(Thajsko)